„Úcta je pro mne prvotním znakem lásky.“
                                                Pablo d´ Ors

Mám rád pohádky. Dle mého soudu nebyla ještě stvořena lepší forma, do které lze zabalit tolik poselství pro potěchu a růst lidství. Netvrdím, samozřejmě, že každé dílo, které pohádkou nazývá se, by zapomenuto býti nemělo, ale v těch mnoha staletích, co pohádky známe, se mnoho moudrosti nalézá. Na jeden lidský život snad až příliš. A láska? Ta je ústředním motivem snad všech těchto příběhů.

Člověk by si pomyslil, že s takovou bezednou studnicí a nespočty uplynulých dní ve světě Zemském, budeme všichni na lásku ti praví odborníci. Láskoznalci. Cítíme se takoví?

Při mnoha hovorech s lidmi kolem sebe jsme narazili na rozpor, který se mezi láskou a zamilovaností nachází. Ne každý ve stavech uvedených rozdíly vnímá.

Ach ta zamilovanost … co ta všechno svede. Otevírá brány našich těl i duší a dokáže v ně bezedné city vtěsnat, i kdyby jen malé místečko, jak špendlíková hlavička, v nás bylo. A ta energie ... bůh ví odkud všude se bere. Snad, že ve své podstatě dokáže chovat se jako nejdivočejší řeka, která se z hor do údolí valí a nese s sebou vše, co se do cesty jí staví, zdá se, že naplnit dokáže nás až po okraj, ale stejně rychle vypařit se svede a po její přítomnosti jen hluboké brázdy zbudou. Obrovská moc, co v bezmoc proměnit se svede, byť za jedinou noc.

Kdežto láska, ta jiná je. Jinak voní, jinak chutná. Je-li zamilovanost zhmotněna v nádherného tryskem letícího koně, na němž jistojistě spočinou pohledy všech, tak lásku vidím ve věčných lesích, kde rostlinstvo i tvorstvo jeden svět dohromady tvoří a vědí, že jeden bez druhého by ve skládance prázdná místa měla. Mohou o sebe se s jistotou svou opřít a starat se o nově narozené i ty odcházející.

Jak projevit lásku? Snad tím, že milovati budeme. A jak bychom milovati mohli, pokud by úcta k tomu, jak levá pravou míjí, nešla v nás a s námi?

Zamysleme se. Nyní. Nenechávejme to na později. Máme bytost, ke které svou úctu, z důvodu jakéhokoli, bezpochyby chováme? Ano? A jak nám při pomyšlení naň právě v sobě samých je? Krásně? Moc nám to přeji.

Láska má mnoho podob a mnoho tváří, ale vždy čistotou jen září. Nenechme se klamat, kdekdo za lásku divné chování a plány své snaží se ukrýti, ale láska je jen jedna a vždy čistá je. Vraťme se o odstavec výše a tápati nemůžeme.

S úctou Jaroslav Vlasta