HLEDÁME ...

V prachu nekonečných cest,
za hranicemi všech měst,
vedem svoje kroky,
dny, měsíce a roky.

Hledáme, co nemáme.

Na nahých větrných pláních,
v rovinách i stráních,
lukách i hustém mlází,
slídíme,
co v životě nám schází.

V osamění, šalbou pomýlení.

Brody divých potoků a loudavých řek,
rameny, co tvořil nesmlouvavý věk,
nitrem krajů i na pobřeží
a čas,
ach ten čas,
tak neúprosně běží

Opuštění a včerejškem uzamčení.

Když stezky se promění v klikatou pentli,
strachujíce, že možná jsme se spletli,
touha nás neúnavně vede,
málokdo ohlédnout se svede.

Přesvědčení, ale chtivostí oslepení.

Když v mlze polehoučku naděje se ztratí,
laškovný osud na kostky nám šestky vrátí,
jiskra zas projasní povadlý zrak,
na rámě vložíme toulavý vak.

Vykročíme pravou, nás přece neoklamou.

Někdy vteřiny nás dělí,
od toho, co bychom chtěli.
Jdeme. Někdy běžíme.
Čekáme a nevíme,
jestli najdeme,
co hledáme,
přesto ale věříme.

Jsme blázni. Oklamaní blázni.

stále hledající Jaroslav Vlasta